(Go: >> BACK << -|- >> HOME <<)
Přeskočit na obsah

Viktorín z Poděbrad: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
opravy (jazykové + typo + port. + kat.)
m Robot: oprava ISBN; kosmetické úpravy
Řádek 18: Řádek 18:
V&nbsp;roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a téhož roku se stal [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry [[Jindřich I. starší z Minsterberka|Jindřicha]] a [[Hynek z Poděbrad|Hynka]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku [[1471]], poté byl jeho majetek roku [[1472]] mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a [[Opavské knížectví|Knížectví opavské]], Jindřichovi [[Minstrberské knížectví|knížectví minstrberské]] a [[Kladské hrabství|hrabství kladské]] s&nbsp;panstvím [[Náchodsko|náchodským]], Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi pak panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]].<ref>Dorazil, l. c. 91.</ref>
V&nbsp;roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a téhož roku se stal [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry [[Jindřich I. starší z Minsterberka|Jindřicha]] a [[Hynek z Poděbrad|Hynka]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku [[1471]], poté byl jeho majetek roku [[1472]] mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a [[Opavské knížectví|Knížectví opavské]], Jindřichovi [[Minstrberské knížectví|knížectví minstrberské]] a [[Kladské hrabství|hrabství kladské]] s&nbsp;panstvím [[Náchodsko|náchodským]], Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi pak panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]].<ref>Dorazil, l. c. 91.</ref>


Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v&nbsp;Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do [[Rakousko|Rakous]] však narazil na vojska [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla. Boje se vedly především o&nbsp;[[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Odtud se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z&nbsp;Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = z&nbsp;Kunštátu Viktorin | strany = 85-86 | jazyk = }}</ref> [[8. říjen|8. října]] 1468<ref name="Polná"/> se polenského hradu zmocnili [[Šternberkové|páni ze Šternberka]] a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku [[1479]], kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U&nbsp;Rytířů. Dále Viktorín se účastnil bitev o&nbsp;[[Brno]],&nbsp;[[Olomouc]], [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl [[27. červen|27. června]] [[1469]] Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v&nbsp;[[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u.
Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v&nbsp;Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do [[Rakousko|Rakous]] však narazil na vojska [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla. Boje se vedly především o&nbsp;[[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Odtud se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z&nbsp;Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = z&nbsp;Kunštátu Viktorin | strany = 85-86 | jazyk = }}</ref> [[8. říjen|8. října]] 1468<ref name="Polná"/> se polenského hradu zmocnili [[Šternberkové|páni ze Šternberka]] a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku [[1479]], kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U&nbsp;Rytířů. Dále Viktorín se účastnil bitev o&nbsp;[[Brno]],&nbsp;[[Olomouc]], [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl [[27. červen|27. června]] [[1469]] Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v&nbsp;[[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u.


Konvertoval ke [[katolická církev|katolické]] víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření [[olomoucká smlouva|olomoucké smlouvy]] dostal zpět polenské panství a dále je rozšiřoval, nechal opravit [[Polná (zámek)|hrad]], vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku [[1482]] na jeho pokyn vznikl rybník [[Velké Dářko]].<ref name="Polná"/> Po návratu z&nbsp;vězení žil převážně v&nbsp;Opavě. Roku [[1483]] poskytl v době [[mor]]ové epidemie polenský hrad k&nbsp;užívání králi [[Vladislav II.|Vladislavu II.]] a jeho dvoru.<ref name="Polná"/> Dohodou z&nbsp;12. května 1485 odstoupil [[Opavské knížectví]] uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138}}</ref> [[7. říjen|7. října]] [[1486]] musel zadlužený Viktorín polenské panství prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z&nbsp;Kunštátu.<ref name="Polná"/> Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.{{Doplňte zdroj}} Pochován je v&nbsp;[[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v&nbsp;[[Opava|Opavě]]. Podle Genealogie [[Minstrberské knížectví|knížat z&nbsp;Minstrberka]] od [[Štefana Glogowski|Štefana Glogowského]], který čerpá z&nbsp;Aeluriovy [[Glaciographia|Glaciographie]] (s. 442 a 468), zemřel Viktorín v&nbsp;neděli 30. srpna 1500 na [[Těšín (zámek)|zámku v&nbsp;Těšíně]], pochován však byl do rodinné hrobky v&nbsp;kostele Panny Marie Růžencové u&nbsp;františkánů v&nbsp;[[Kladsko|Kladsku]] vedle své poslední ženy [[Markéta Palaiologovna|Markéty]] [[Palaiologové|Palaiologovny]].
Konvertoval ke [[katolická církev|katolické]] víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření [[olomoucká smlouva|olomoucké smlouvy]] dostal zpět polenské panství a dále je rozšiřoval, nechal opravit [[Polná (zámek)|hrad]], vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku [[1482]] na jeho pokyn vznikl rybník [[Velké Dářko]].<ref name="Polná"/> Po návratu z&nbsp;vězení žil převážně v&nbsp;Opavě. Roku [[1483]] poskytl v době [[mor]]ové epidemie polenský hrad k&nbsp;užívání králi [[Vladislav II.|Vladislavu II.]] a jeho dvoru.<ref name="Polná"/> Dohodou z&nbsp;12. května 1485 odstoupil [[Opavské knížectví]] uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138}}</ref> [[7. říjen|7. října]] [[1486]] musel zadlužený Viktorín polenské panství prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z&nbsp;Kunštátu.<ref name="Polná"/> Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.{{Doplňte zdroj}} Pochován je v&nbsp;[[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v&nbsp;[[Opava|Opavě]]. Podle Genealogie [[Minstrberské knížectví|knížat z&nbsp;Minstrberka]] od [[Štefana Glogowski|Štefana Glogowského]], který čerpá z&nbsp;Aeluriovy [[Glaciographia|Glaciographie]] (s. 442 a 468), zemřel Viktorín v&nbsp;neděli 30. srpna 1500 na [[Těšín (zámek)|zámku v&nbsp;Těšíně]], pochován však byl do rodinné hrobky v&nbsp;kostele Panny Marie Růžencové u&nbsp;františkánů v&nbsp;[[Kladsko|Kladsku]] vedle své poslední ženy [[Markéta Palaiologovna|Markéty]] [[Palaiologové|Palaiologovny]].


V&nbsp;roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech osmi členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v&nbsp;hlavním farním<ref>[http://www.hrady.cz/?OID=7311]</ref> [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kladsko)|kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v&nbsp;Kladsku.
V&nbsp;roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech osmi členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v&nbsp;hlavním farním<ref>[http://www.hrady.cz/?OID=7311]</ref> [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kladsko)|kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v&nbsp;Kladsku.
Řádek 29: Řádek 29:


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* AUGUSTA, P. A KOL. ''Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.'' 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
* AUGUSTA, P. A KOL. ''Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.'' 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. {{ISBN|80-85983-06-0}}.
* DORAZIL, O. ''Vládcové v dějinách Evropy (800–1648).'' 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. ISBN 80-901316-3-8.
* DORAZIL, O. ''Vládcové v dějinách Evropy (800–1648).'' 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. {{ISBN|80-901316-3-8}}.
* {{Citace monografie | příjmení = Felcman | jméno = Ondřej | odkaz na autora = Ondřej Felcman | příjmení2 = Fukala | jméno2 = Radek | odkaz na autora2 = Radek Fukala | spoluautoři = a kol. | titul = Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 761 | isbn = 978-80-7106-949-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Felcman | jméno = Ondřej | odkaz na autora = Ondřej Felcman | příjmení2 = Fukala | jméno2 = Radek | odkaz na autora2 = Radek Fukala | spoluautoři = a kol. | titul = Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 761 | isbn = 978-80-7106-949-2}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Münstrberkové | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Dokoupil | jméno sestavitele = Lumír | sborník = Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11 | odkaz na sborník = | vydavatel = Ostravská univerzita | místo = Ostrava | rok vydání = 1998 | isbn = 80-7042-470-2 | strany = 95-106}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Münstrberkové | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Dokoupil | jméno sestavitele = Lumír | sborník = Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11 | odkaz na sborník = | vydavatel = Ostravská univerzita | místo = Ostrava | rok vydání = 1998 | isbn = 80-7042-470-2 | strany = 95-106}}
Řádek 40: Řádek 40:


{{Panovník
{{Panovník
| předchůdce = [[Jan Tovačovský z Cimburka]]
| předchůdce = [[Jan Tovačovský z Cimburka]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| kdy = První období [[1461]]–[[1714]]
| kdy = První období [[1461]]–[[1714]]
| nástupce = [[Jindřich III. z Lipé]]
| nástupce = [[Jindřich III. z Lipé]]
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
}}
}}


{{Panovník
{{Panovník
| předchůdce = [[Jindřich III. z&nbsp;Lipé]]
| předchůdce = [[Jindřich III. z&nbsp;Lipé]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| kdy = Druhé období [[1465]]–[[1469]]
| kdy = Druhé období [[1465]]–[[1469]]
| nástupce = [[Ctibor Tovačovský z Cimburka]]
| nástupce = [[Ctibor Tovačovský z Cimburka]]
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
}}
}}

Verze z 7. 6. 2020, 22:17

Viktorín z Poděbrad
Narození29. května 1443
Poděbrady
Úmrtí30. srpna 1500 (ve věku 57 let)
Český Těšín
Místo pohřbeníKostel Nanebevzetí Panny Marie
Povoláníaristokrat
ChoťŽofie Těšínská
Markéta z Montferratu
Markéta z Pirkštejna
DětiBartoloměj Minsterberský
Uršula Minsterberská
Apolena z Poděbrad
Johana z Poděbrad
RodičeJiří z Poděbrad a Kunhuta ze Šternberka
RodPáni z Kunštátu a Poděbrad
PříbuzníBarbora z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad, Zdenka Česká, Boček z Poděbrad, Hynek z Poděbrad, Ludmila z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Kunhuta ze Šternberka
bratr Jindřich I. Starší
bratr Hynek z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
syn Bartoloměj Minsterberský
syn Vavřinec Minsterberský

Viktorín z Poděbrad, nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský, také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady – 30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.

Život

Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Kunhutě ze Šternberka (Kuňce), první manželce Jiřího z Poděbrad. V roce 1463 se oženil s Markétou († 1472), dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna, a díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav. O dva roky později se jeho druhou ženou stala Žofie († 1479), dcera knížete Boleslava II. Těšínského. I po její předčasné smrti se Viktorín oženil potřetí, tentokrát s Markétou z rodu Palailogos z Montferratu. Z jeho potomstva lze uvést syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515 v Dunaji.[2]

V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Hynka. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a Knížectví opavské, Jindřichovi knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským, Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi pak panství litické a hrad Veliš.[3]

Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do Rakous však narazil na vojska Matyáše Korvína, který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla. Boje se vedly především o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Odtud se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.[1] 8. října 1468[1] se polenského hradu zmocnili páni ze Šternberka a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku 1479, kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U Rytířů. Dále Viktorín se účastnil bitev o Brno, Olomouc, Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl 27. června 1469 Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v Trenčíně a Visegrádu.

Konvertoval ke katolické víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření olomoucké smlouvy dostal zpět polenské panství a dále je rozšiřoval, nechal opravit hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku 1482 na jeho pokyn vznikl rybník Velké Dářko.[1] Po návratu z vězení žil převážně v Opavě. Roku 1483 poskytl v době morové epidemie polenský hrad k užívání králi Vladislavu II. a jeho dvoru.[1] Dohodou z 12. května 1485 odstoupil Opavské knížectví uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.[4] 7. října 1486 musel zadlužený Viktorín polenské panství prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z Kunštátu.[1] Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.[zdroj?] Pochován je v kostele svatého Ducha v Opavě. Podle Genealogie knížat z Minstrberka od Štefana Glogowského, který čerpá z Aeluriovy Glaciographie (s. 442 a 468), zemřel Viktorín v neděli 30. srpna 1500 na zámku v Těšíně, pochován však byl do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové u františkánů v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny.

V roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech osmi členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním farním[5] kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85-86. 
  2. ↑ Augusta, l. c.
  3. ↑ Dorazil, l. c. 91.
  4. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138. 
  5. ↑ [1]

Literatura

  • AUGUSTA, P. A KOL. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
  • DORAZIL, O. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648). 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. ISBN 80-901316-3-8.
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktorín_z_Poděbrad&oldid=18659666“