(Go: >> BACK << -|- >> HOME <<)
Přeskočit na obsah

Viktorín z Poděbrad: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
kategorie pohřbení
celkové úpravy hesla
Řádek 11: Řádek 11:
}}
}}


'''Viktorín z Poděbrad''' nebo též '''Viktorín Opavský''' či '''Viktorín Minsterberský''' také '''Viktorín z Kunštátu'''<ref name="Polná"/> ([[29. květen|29. května]] [[1443]] [[Poděbrady]] – [[30. srpen|30. srpna]] [[1500]] [[Těšín]]) byl [[česko|český]], [[svatá říše římská národa německého|římskoněmecký]], [[Minstrberské knížectví|minsterberský]] a [[Opavské vévodství|opavský]] [[kníže]], [[hrabě]] [[Kladské hrabství|kladský]], syn krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]].
'''Viktorín z&nbsp;Poděbrad''' nebo též '''Viktorín Opavský''' či '''Viktorín Minsterberský''' také '''Viktorín z Kunštátu'''<ref name="Polná"/> ([[29. květen|29. května]] [[1443]] [[Poděbrady]] – [[30. srpen|30. srpna]] [[1500]] [[Těšín]]) byl [[česko|český]], [[Svatá říše římská|římskoněmecký]], [[Minstrberské knížectví|minsterberský]] a [[Opavské knížectví|opavský]] [[kníže]], [[hrabě]] [[Kladské hrabství|kladský]], syn krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z&nbsp;Poděbrad]].


== Život ==
== Život ==
Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn [[Kunhuta ze Šternberka|Kunhutě ze Šternberka]] (Kuňce), první manželce Jiřího z Poděbrad. V roce [[1463]] se oženil s Markétou, dcerou [[Hynek Ptáček z Pirkštejna|Hynka Ptáčka z Pirkštejna]]; ta v roce [[1472]] zemřela, díky této svatbě získal panství [[Polná]]-[[Přibyslav]]. Viktorínovou další ženou se stala o dva roky později Žofie, dcera knížete [[Boleslav II. Těšínský|Boleslava II. Těšínského]]; i ona zemřela předčasně roku [[1479]]. Viktorín se oženil do třetice, a to s Markétou z rodu Palailogos z Montferratu. Z jeho potomstva lze uvést syna [[Bartoloměj z Minstrberka|Bartoloměje]], [[diplomat]]a, který utonul roku [[1515]] v [[Dunaj]]i<ref>[http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=m&start=41&count=20 Augusta, l. c.]</ref>.
Viktorín z&nbsp;Poděbrad se narodil jako druhorozený syn [[Kunhuta ze Šternberka|Kunhutě ze Šternberka]] (Kuňce), první manželce Jiřího z&nbsp;Poděbrad. V&nbsp;roce [[1463]] se oženil s Markétou, dcerou [[Hynce Ptáček z Pirkštejna|Hynka Ptáčka z&nbsp;Pirkštejna]]; ta v&nbsp;roce [[1472]] zemřela, díky této svatbě získal panství [[Polná]]-[[Přibyslav]]. Viktorínovou další ženou se stala o&nbsp;dva roky později Žofie, dcera knížete [[Boleslav II. Těšínský|Boleslava II. Těšínského]]; i ona zemřela předčasně roku [[1479]]. Viktorín se oženil do třetice, tentokrát s&nbsp;Markétou z&nbsp;rodu [[Palaiologové|Palailogos]] z&nbsp;Montferratu. Z&nbsp;jeho potomstva lze uvést syna [[Bartoloměj Minsterberský|Bartoloměje]], [[diplomat]]a, který utonul roku [[1515]] v&nbsp;[[Dunaj]]i<ref>[http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=m&start=41&count=20 Augusta, l. c.]</ref>.


V roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete Svaté říše římské národa německého a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a [[Hynek z Poděbrad|Jindřicha mladšího]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku [[1471]], poté byl jeho majetek roku [[1472]] mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a knížectví opavské. Knížeti Jindřichovi knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím [[Náchod|náchodským]], knížeti Jindřichu mladšímu Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]]<ref>Dorazil, l. c. 91.</ref>.
V&nbsp;roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete Svaté říše římské národa německého a téhož roku se stal [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a [[Hynek z Poděbrad|Jindřicha mladšího]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku [[1471]], poté byl jeho majetek roku [[1472]] mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a [[Opavské knížectví|Knížectví opavské]]. Knížeti Jindřichovi [[Minstrberské knížectví|knížectví minstrberské]] a [[Kladské hrabství|Hrabství kladské]] s&nbsp;panstvím [[Náchodsko|náchodským]], knížeti Jindřichu mladšímu Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]]<ref>Dorazil, l. c. 91.</ref>.


Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do [[Rakousko|Rakous]] však narazil na vojska [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla; bojovalo se o [[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a jeho otec jej musel zachraňovat, poté se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = z Kunštátu Viktorin | strany = 85-86 | jazyk = }}</ref> [[8. říjen|8. října]] 1468<ref name="Polná"/> se polenského hradu zmocnili [[Šternberkové|páni ze Šternberka]] a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku [[1479]], kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U Rytířů. Dále pak se účastnil bitev o [[Brno]], o [[Olomouc]] nebo [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl v [[27. červen|27. června]] [[1469]] Viktorin Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté vězení na hradě v [[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u. Přešel ke [[katolická církev|katolické]] víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření [[olomoucká smlouva|olomoucké smlouvy]] dostal polenské panství zpět a dále jej rozšiřoval, nechal opravit polenský hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku [[1482]] na jeho pokyn vznikl rybník [[Velké Dářko]].<ref name="Polná"/> Po návratu z věznění žil převážně v Opavě. Roku [[1483]] poskytl v době [[mor]]ové epidemie polenský hrad k užívání králi [[Vladislav II.|Vladislavu II.]] a jeho dvoru.<ref name="Polná"/> Dohodou z 12. května 1485 odstoupil opavské knížectví uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138}}</ref> [[7. říjen|7. října]] [[1486]] musel zadlužený Viktorín polenské panství nucen prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočku z Kunštátu.<ref name="Polná"/> Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.{{Doplňte zdroj}} Pochován je v [[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v [[Opava|Opavě]]. Podle Genealogie knížat z Minstrberka od Štefana Glogowskiho, který čerpá z Aeluriusovy Glaciographie, str. 442 a 468, zemřel Viktorín v neděli 30. srpna 1500 na zámku v Těšíně, pochován však byl do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové u františkánů v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Paleologovny. V roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech 8 členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním farním <ref>[http://www.hrady.cz/?OID=7311]</ref> kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.
Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v&nbsp;Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do [[Rakousko|Rakous]] však narazil na vojska [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla; bojovalo se o&nbsp;[[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a jeho otec jej musel zachraňovat, poté se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z&nbsp;Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = z&nbsp;Kunštátu Viktorin | strany = 85-86 | jazyk = }}</ref> [[8. říjen|8. října]] 1468<ref name="Polná"/> se polenského hradu zmocnili [[Šternberkové|páni ze Šternberka]] a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku [[1479]], kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U&nbsp;Rytířů. Dále pak se účastnil bitev o&nbsp;[[Brno]], o&nbsp;[[Olomouc]] nebo [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl [[27. červen|27. června]] [[1469]] Viktorin Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradě v&nbsp;[[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u.
Přešel ke [[katolická církev|katolické]] víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření [[olomoucká smlouva|olomoucké smlouvy]] dostal polenské panství zpět a dále jej rozšiřoval, nechal opravit polenský hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku [[1482]] na jeho pokyn vznikl rybník [[Velké Dářko]].<ref name="Polná"/> Po návratu z&nbsp;vězení žil převážně v&nbsp;Opavě. Roku [[1483]] poskytl v době [[mor]]ové epidemie polenský hrad k&nbsp;užívání králi [[Vladislav II.|Vladislavu II.]] a jeho dvoru.<ref name="Polná"/> Dohodou z&nbsp;12. května 1485 odstoupil [[Opavské knížectví]] uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138}}</ref> [[7. říjen|7. října]] [[1486]] musel zadlužený Viktorín polenské panství nucen prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočku z&nbsp;Kunštátu.<ref name="Polná"/> Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.{{Doplňte zdroj}} Pochován je v&nbsp;[[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v&nbsp;[[Opava|Opavě]]. Podle Genealogie [[Minstrberské knížectví|knížat z&nbsp;Minstrberka]] od [[Štefana Glogowski|Štefana Glogowského]], který čerpá z&nbsp;Aeluriovy [[Glaciographia|Glaciographie]], str. 442 a 468, zemřel Viktorín v&nbsp;neděli 30. srpna 1500 na [[Těšín (zámek)|zámku v&nbsp;Těšíně]], pochován však byl do rodinné hrobky v&nbsp;kostele Panny Marie Růžencové u&nbsp;františkánů v&nbsp;[[Kladsko|Kladsku]] vedle své poslední ženy [[Markéta Palaiologovna|Markéty]] [[Palaiologové|Palaiologovny]]. V&nbsp;roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech 8 členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v&nbsp;hlavním farním <ref>[http://www.hrady.cz/?OID=7311]</ref> [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kladsko)|kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v&nbsp;Kladsku.


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 34: Řádek 36:
=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* [http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2546 Viktorín Opavský]
* [http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2546 Viktorín Opavský]

{{Panovník
| předchůdce = [[Jan Tovačovský z Cimburka]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| kdy = První období [[1461]]–[[1714]]
| nástupce = [[Jindřich III. z Lipé]]
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
}}

{{Panovník
| předchůdce = [[Jindřich III. z&nbsp;Lipé]]
| titul = [[Seznam moravských zemských hejtmanů|Moravský zemský hejtman]]
| kdy = Druhé období [[1465]]–[[1469]]
| nástupce = [[Ctibor Tovačovský z Cimburka]]
| obrázek = Moravská orlice s klenotem.jpg
}}


{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Středověk}}
{{Portály|Lidé|Politika|Středověk}}
{{DEFAULTSORT:Poděbrad Viktorin}}
{{DEFAULTSORT:Poděbrad Viktorin}}



[[Kategorie:Čeští válečníci]]
[[Kategorie:Čeští válečníci]]

Verze z 6. 12. 2017, 18:20

Viktorín z Poděbrad
Narození29. května 1443
Poděbrady
Úmrtí30. srpna 1500 (ve věku 57 let)
Český Těšín
Místo pohřbeníKostel Nanebevzetí Panny Marie
Povoláníaristokrat
ChoťŽofie Těšínská
Markéta z Montferratu
Markéta z Pirkštejna
DětiBartoloměj Minsterberský
Uršula Minsterberská
Apolena z Poděbrad
Johana z Poděbrad
RodičeJiří z Poděbrad a Kunhuta ze Šternberka
RodPáni z Kunštátu a Poděbrad
PříbuzníBarbora z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad, Zdenka Česká, Boček z Poděbrad, Hynek z Poděbrad, Ludmila z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Kunhuta ze Šternberka
bratr Jindřich I. Starší
bratr Hynek z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
syn Bartoloměj Minsterberský
syn Vavřinec Minsterberský

Viktorín z Poděbrad nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady – 30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.

Život

Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Kunhutě ze Šternberka (Kuňce), první manželce Jiřího z Poděbrad. V roce 1463 se oženil s Markétou, dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna; ta v roce 1472 zemřela, díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav. Viktorínovou další ženou se stala o dva roky později Žofie, dcera knížete Boleslava II. Těšínského; i ona zemřela předčasně roku 1479. Viktorín se oženil do třetice, tentokrát s Markétou z rodu Palailogos z Montferratu. Z jeho potomstva lze uvést syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515 v Dunaji[2].

V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské národa německého a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Jindřicha mladšího. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a Knížectví opavské. Knížeti Jindřichovi knížectví minstrberské a Hrabství kladské s panstvím náchodským, knížeti Jindřichu mladšímu Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi panství litické a hrad Veliš[3].

Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do Rakous však narazil na vojska Matyáše Korvína, který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla; bojovalo se o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a jeho otec jej musel zachraňovat, poté se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.[1] 8. října 1468[1] se polenského hradu zmocnili páni ze Šternberka a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku 1479, kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U Rytířů. Dále pak se účastnil bitev o Brno, o Olomouc nebo Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl 27. června 1469 Viktorin Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradě v Trenčíně a Visegrádu.

Přešel ke katolické víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření olomoucké smlouvy dostal polenské panství zpět a dále jej rozšiřoval, nechal opravit polenský hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku 1482 na jeho pokyn vznikl rybník Velké Dářko.[1] Po návratu z vězení žil převážně v Opavě. Roku 1483 poskytl v době morové epidemie polenský hrad k užívání králi Vladislavu II. a jeho dvoru.[1] Dohodou z 12. května 1485 odstoupil Opavské knížectví uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.[4] 7. října 1486 musel zadlužený Viktorín polenské panství nucen prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočku z Kunštátu.[1] Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.[zdroj?] Pochován je v kostele svatého Ducha v Opavě. Podle Genealogie knížat z Minstrberka od Štefana Glogowského, který čerpá z Aeluriovy Glaciographie, str. 442 a 468, zemřel Viktorín v neděli 30. srpna 1500 na zámku v Těšíně, pochován však byl do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové u františkánů v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny. V roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech 8 členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním farním [5] kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85-86. 
  2. ↑ Augusta, l. c.
  3. ↑ Dorazil, l. c. 91.
  4. ↑ FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138. 
  5. ↑ [1]

Literatura

  • AUGUSTA, P. A KOL. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
  • DORAZIL, O. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648). 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. ISBN 80-901316-3-8.
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktorín_z_Poděbrad&oldid=15620288“