(Go: >> BACK << -|- >> HOME <<)
Přeskočit na obsah

Viktorín z Poděbrad: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnání
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m šablona Možná hledáte
m editace uživatele 37.48.8.150 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je JAnDbot
značky: rychlé vrácení zpět editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení
 
(Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 10 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Možná hledáte|jiný=[[Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad]] (husitský válečník, otec Jiřího z Poděbrad)}}{{Infobox - osoba}}
{{Možná hledáte|jiný=[[Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad]] (husitský válečník, otec Jiřího z Poděbrad)}}{{Infobox - osoba
| obrázek = Viktorín z Poděbrad (B. Paprocki, 1593).png
| popisek = Viktorín z Poděbrad (kresba [[Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle|B. Paprockého]], ''Zrcadlo slavného Markrabství moravského'', 1593)
}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Jiří z Poděbrad]]}}
{{Příbuzný|otec|[[Jiří z Poděbrad]]}}
Řádek 11: Řádek 14:
}}
}}


'''Viktorín z&nbsp;Poděbrad''', nebo též '''Viktorín Opavský''' či '''Viktorín Minsterberský''', také '''Viktorín z Kunštátu'''<ref name="Polná"/> ([[29. květen|29. května]] [[1443]] [[Poděbrady]] – [[30. srpen|30. srpna]] [[1500]] [[Těšín]]) byl [[česko|český]], [[Svatá říše římská|římskoněmecký]], [[Minstrberské knížectví|minsterberský]] a [[Opavské knížectví|opavský]] [[kníže]], [[hrabě]] [[Kladské hrabství|kladský]], syn krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z&nbsp;Poděbrad]].
'''Viktorín z&nbsp;Poděbrad''', nebo též '''Viktorín Opavský''' či '''Viktorín Minsterberský''', také '''Viktorín z Kunštátu'''<ref name="Polná">{{Citace monografie
| příjmení = Prchal
| jméno = Jan
| odkaz na autora =
| titul = Biografický slovník Polenska
| vydavatel = Linda
| místo = Polná
| kapitola = z&nbsp;Kunštátu Viktorin
| strany = 85–86
| isbn = 80-238-8985-0
| jazyk =
| rok = 2002
}}</ref> ([[29. květen|29. května]] [[1443]] [[Poděbrady]] – [[30. srpen|30. srpna]] [[1500]] [[Těšín]]) byl [[česko|český]], [[Svatá říše římská|římskoněmecký]], [[Minstrberské knížectví|minsterberský]] a [[Opavské knížectví|opavský]] [[kníže]], [[hrabě]] [[Kladské hrabství|kladský]], syn krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z&nbsp;Poděbrad]].


== Život ==
== Život ==
Viktorín z&nbsp;Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Jiřího z Poděbrad z jeho prvního manželství s [[Kunhuta ze Šternberka|Kunhutou ze Šternberka]]. Jeho matka zemřela roku 1449, jeho nevlastní matkou se po sňatku s Jiřím roku 1450 stala [[Johana z Rožmitálu]].
Viktorín z&nbsp;Poděbrad se narodil jako druhorozený syn [[Kunhuta ze Šternberka|Kunhutě ze Šternberka]] (Kuňce), první manželce Jiřího z&nbsp;Poděbrad. V&nbsp;roce [[1463]] se oženil s Markétou († [[1472]]), dcerou [[Hynce Ptáček z Pirkštejna|Hynka Ptáčka z&nbsp;Pirkštejna]], a díky této svatbě získal panství [[Polná]]-[[Přibyslav]]. O dva roky později se jeho druhou ženou stala Žofie († [[1479]]), dcera knížete [[Boleslav II. Těšínský|Boleslava II. Těšínského]]. I po její předčasné smrti se Viktorín oženil potřetí, tentokrát s&nbsp;Markétou z&nbsp;rodu [[Palaiologové|Palailogos]] z&nbsp;Montferratu. Z&nbsp;jeho potomstva lze uvést syna [[Bartoloměj Minsterberský|Bartoloměje]], [[diplomat]]a, který utonul roku [[1515]] v&nbsp;[[Dunaj]]i.<ref>[http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=m&start=41&count=20 Augusta, l. c.]</ref>


V&nbsp;roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a téhož roku se stal [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry [[Jindřich I. starší z Minsterberka|Jindřicha]] a [[Hynek z Poděbrad|Hynka]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku [[1471]], poté byl jeho majetek roku [[1472]] mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a [[Opavské knížectví|Knížectví opavské]], Jindřichovi [[Minstrberské knížectví|knížectví minstrberské]] a [[Kladské hrabství|hrabství kladské]] s&nbsp;panstvím [[Náchodsko|náchodským]], Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi pak panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]].<ref>Dorazil, l. c. 91.</ref>
V&nbsp;roce [[1459]] ho císař [[Fridrich III. Habsburský]] povýšil na knížete [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] a téhož roku se stal [[Moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]]. Roku [[1462]] císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry [[Jindřich I. starší z Minsterberka|Jindřicha]] a [[Hynek z Poděbrad|Hynka]]. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal [[Kolín]] a [[Opavské knížectví|Knížectví opavské]], Jindřichovi připadlo [[Minstrberské knížectví|knížectví minstrberské]] a [[Kladské hrabství|hrabství kladské]] s&nbsp;panstvím [[Náchodsko|náchodským]], Hynkovi Poděbrady a [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlaty]] a Bočkovi pak panství [[Litice nad Orlicí|litické]] a hrad [[Veliš (hrad)|Veliš]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Dorazil
| jméno = Otakar
| titul = Vládcové v dějinách Evropy / 4. Konec XV. a počátek XVI. století.
| url = https://www.worldcat.org/oclc/614338454
| vydavatel = Amlyn
| místo = Klatovy
| rok vydání = 1992
| počet stran = 168
| strany = 91
| isbn = 80-901316-3-8
}}</ref>


Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v&nbsp;Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do [[Rakousko|Rakous]] však narazil na vojska [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla. Boje se vedly především o&nbsp;[[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Odtud se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z&nbsp;Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.<ref name="Polná">{{Citace monografie| příjmení = Prchal | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Biografický slovník Polenska | vydavatel = Linda | místo = Polná | rok = 2002 | isbn = 80-238-8985-0 | kapitola = z&nbsp;Kunštátu Viktorin | strany = 85-86 | jazyk = }}</ref> [[8. říjen|8. října]] 1468<ref name="Polná"/> se polenského hradu zmocnili [[Šternberkové|páni ze Šternberka]] a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku [[1479]], kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U&nbsp;Rytířů. Dále Viktorín se účastnil bitev o&nbsp;[[Brno]],&nbsp;[[Olomouc]], [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl [[27. červen|27. června]] [[1469]] Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v&nbsp;[[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u.
Když se proti Viktorínovu otci ustavila [[Jednota zelenohorská|Zelenohorská jednota]] vedená [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]], byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v&nbsp;Čechách i ve Slezsku. Jako vojevůdce však nebyl příliš schopný, byl odvážný, avšak zbrklý. Ukázalo se to v bojích proti uherskému králi [[Matyáš Korvín|Matyáši Korvínovi]], s nímž se poprvé střetl při tažení do Rakous proti císaři [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichovi III.]], spojenci odbojného panstva. Válčili převážně na moravské půdě. Boje se vedly především o&nbsp;[[Třebíč]] (ta byla celá zničena a tamější velký [[Třebíč (zámek)|opevněný klášter]] značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil jen díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Dále se Viktorín účastnil bitev o&nbsp;[[Brno]],&nbsp;[[Olomouc]], [[Tovačov]] či [[Veselí nad Moravou]], kde byl [[27. červen|27. června]] [[1469]] Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v&nbsp;[[Trenčín]]ě a [[Visegrád]]u. V době zajetí konvertoval ke [[Katolická církev|katolické]] víře.


V dalších česko-uherských válkách zachovával Viktorín zpočátku neutralitu. Pobýval většinou na Opavsku, v roce 1473 zorganizoval v [[Opava|Opavě]] sjezd zástupců soupeřících stran. Pak se přidal na stranu Matyáše Korvína, pomáhal mu při jeho tažení do Slezska a dokonce zajal přemyslovského knížete Jana Krnovského. Dohodou z&nbsp;12. května 1485 odstoupil Korvínovi [[Opavské knížectví]] výměnou za hrady ve [[Slavonie|Slavonii]], které mu však po dvou letech Matyáš zase odebral. Přidal se ke svým bratrům, kteří ve Slezsku vedli s Matyášem válku, válka však skončila Matyášovým vítězstvím a Viktorín zpět Opavsko nezískal. Jako zcela zchudlý pak našel azyl na [[Těšínské knížectví|Těšínsku]] u svého zetě [[Kazimír II. Těšínský|Kazimíra II. Těšínského]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Konvertoval ke [[katolická církev|katolické]] víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření [[olomoucká smlouva|olomoucké smlouvy]] dostal zpět polenské panství a dále je rozšiřoval, nechal opravit [[Polná (zámek)|hrad]], vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku [[1482]] na jeho pokyn vznikl rybník [[Velké Dářko]].<ref name="Polná"/> Po návratu z&nbsp;vězení žil převážně v&nbsp;Opavě. Roku [[1483]] poskytl v době [[mor]]ové epidemie polenský hrad k&nbsp;užívání králi [[Vladislav II.|Vladislavu II.]] a jeho dvoru.<ref name="Polná"/> Dohodou z&nbsp;12. května 1485 odstoupil [[Opavské knížectví]] uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138}}</ref> [[7. říjen|7. října]] [[1486]] musel zadlužený Viktorín polenské panství prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z&nbsp;Kunštátu.<ref name="Polná"/> Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.{{Doplňte zdroj}} Pochován je v&nbsp;[[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v&nbsp;[[Opava|Opavě]]. Podle Genealogie [[Minstrberské knížectví|knížat z&nbsp;Minstrberka]] od [[Štefana Glogowski|Štefana Glogowského]], který čerpá z&nbsp;Aeluriovy [[Glaciographia|Glaciographie]] (s. 442 a 468), zemřel Viktorín v&nbsp;neděli 30. srpna 1500 na [[Těšín (zámek)|zámku v&nbsp;Těšíně]], pochován však byl do rodinné hrobky v&nbsp;kostele Panny Marie Růžencové u&nbsp;františkánů v&nbsp;[[Kladsko|Kladsku]] vedle své poslední ženy [[Markéta Palaiologovna|Markéty]] [[Palaiologové|Palaiologovny]].
| příjmení = Gebauer
| jméno = Josef
| titul = Viktorín Opavský
| periodikum = Statutární město Opava
| url = https://www.opava-city.cz/cz/mesto-urad/o-meste/osobnosti/vladci/viktorin-opavsky.html
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-06-03
}}</ref> V [[Těšín (hrad)|těšínském zámku]] i zemřel. Podle některých pramenů byl pochován v&nbsp;klášterním kostele františkánů sv. Jiřího a Vojtěcha v&nbsp;[[Kladsko (město)|Kladsku]] vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny, podle jiných v&nbsp;[[kostel svatého Ducha (Opava)|kostele svatého Ducha]] v&nbsp;Opavě. V roce 1558 byly ostatky všech členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v&nbsp;hlavním kladském [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kladsko)|kostele Nanebevzetí Panny Marie]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Polensko-přibyslavský panovník Viktorin je pohřben v Kladsku
| periodikum = www.pribyslav.cz
| url = https://www.pribyslav.cz/polensko-pribyslavsky-panovnik-viktorin-je-pohrben-v-kladsku/d-75159
| datum přístupu = 2021-06-03
}}</ref>


== Rodina ==
V&nbsp;roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech osmi členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v&nbsp;hlavním farním<ref>[http://www.hrady.cz/?OID=7311]</ref> [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Kladsko)|kostele Nanebevzetí Panny Marie]] v&nbsp;Kladsku.
Viktorín byl třikrát ženat a měl 7 dětí. Smrtí syna [[Bartoloměj Minsterberský|Bartoloměje]], [[diplomat]]a, který utonul roku 1515 v&nbsp;[[Dunaj]]i, vymírá jeho rodinná větev po meči.

∞ [[1463]] Markéta z Pirkštejna († 1472, dcera [[Hynce Ptáček z Pirkštejna|Hynce Ptáčka z&nbsp;Pirkštejna]]; díky této svatbě získal panství [[Polná]]-[[Přibyslav]])

* Johana ∞ [[Kazimír II. Těšínský]]

∞ [[1474]] Žofie Těšínská († 1479, dcera [[Boleslav II. Těšínský|Boleslava II. Těšínského]])

* Bartoloměj Minsterberský († 1515)
* Vavřinec
* Magdaléna Eufémie

∞ [[1480]] Markéta Palaiologovna z Montferratu († 1496)

* Anna
* Uršula
* Apolonie


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Reference ===
=== Reference ===
<references/>
<references />


=== Literatura ===
=== Literatura ===
* {{Citace monografie
* AUGUSTA, P. A KOL. ''Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.'' 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. {{ISBN|80-85983-06-0}}.
| příjmení = Felcman
* DORAZIL, O. ''Vládcové v dějinách Evropy (800–1648).'' 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. {{ISBN|80-901316-3-8}}.
| jméno = Ondřej
* {{Citace monografie | příjmení = Felcman | jméno = Ondřej | odkaz na autora = Ondřej Felcman | příjmení2 = Fukala | jméno2 = Radek | odkaz na autora2 = Radek Fukala | spoluautoři = a kol. | titul = Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | počet stran = 761 | isbn = 978-80-7106-949-2}}
| odkaz na autora = Ondřej Felcman
* {{Citace sborníku | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Münstrberkové | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Dokoupil | jméno sestavitele = Lumír | sborník = Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11 | odkaz na sborník = | vydavatel = Ostravská univerzita | místo = Ostrava | rok vydání = 1998 | isbn = 80-7042-470-2 | strany = 95-106}}
| příjmení2 = Fukala
* {{Citace monografie | příjmení = Glogowski | jméno = Stefan | odkaz na autora = | titul = Genealogia Podiebradów | vydavatel = Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach | místo = Gliwice | rok = 1997 | počet stran = 156 | isbn = | jazyk = polsky}}
| jméno2 = Radek
* {{Citace monografie | příjmení = Glogowski | jméno = Stefan | odkaz na autora = | titul = Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka) | vydavatel = Klub genealogů a heraldiků | místo = Ostrava | rok = 1989 | počet stran = 83 | isbn = }}
| odkaz na autora2 = Radek Fukala
| spoluautoři = a kol.
| titul = Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2008
| počet stran = 761
| isbn = 978-80-7106-949-2
}}
* {{Citace sborníku
| příjmení = Fukala
| jméno = Radek
| odkaz na autora = Radek Fukala
| titul = Münstrberkové
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Dokoupil
| jméno sestavitele = Lumír
| sborník = Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Ostravská univerzita
| místo = Ostrava
| rok vydání = 1998
| isbn = 80-7042-470-2
| strany = 95–106
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Głogowski
| jméno = Stefan
| odkaz na autora =
| titul = Genealogia Podiebradów
| vydavatel = Urząd Miasta i Gminy Ziębice ; Muzeum v Gliwicach
| místo = Gliwice
| rok = 1997
| počet stran = 156
| isbn =
| jazyk = polsky
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Głogowski
| jméno = Stefan
| odkaz na autora =
| titul = Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka)
| vydavatel = Klub genealogů a heraldiků
| místo = Ostrava
| rok = 1989
| počet stran = 83
| isbn =
}}


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [https://web.archive.org/web/20071210014837/http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2546 Viktorín Opavský]
* [https://web.archive.org/web/20071210014837/http://www.opava-city.cz/scripts/detail.php?id=2546 Viktorín Opavský]


Řádek 59: Řádek 165:
{{DEFAULTSORT:Poděbrad Viktorin}}
{{DEFAULTSORT:Poděbrad Viktorin}}
[[Kategorie:Páni z Kunštátu a Poděbrad]]
[[Kategorie:Páni z Kunštátu a Poděbrad]]
[[Kategorie:Křesťanští konvertité]]
[[Kategorie:Minsterberská knížata]]
[[Kategorie:Minsterberská knížata]]
[[Kategorie:Čeští princové]]
[[Kategorie:Čeští princové]]
Řádek 65: Řádek 172:
[[Kategorie:Moravští zemští hejtmani]]
[[Kategorie:Moravští zemští hejtmani]]
[[Kategorie:Čeští válečníci]]
[[Kategorie:Čeští válečníci]]
[[Kategorie:Narození 1443]]
[[Kategorie:Osobnosti česko-uherských válek]]
[[Kategorie:Čeští vojevůdci]]
[[Kategorie:Narození v roce 1443]]
[[Kategorie:Narození 29. května]]
[[Kategorie:Narození 29. května]]
[[Kategorie:Narození v Poděbradech]]
[[Kategorie:Narození v Poděbradech]]
[[Kategorie:Úmrtí 1500]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1500]]
[[Kategorie:Úmrtí 30. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí 30. srpna]]
[[Kategorie:Úmrtí v Těšíně]]
[[Kategorie:Úmrtí v Těšíně]]

Aktuální verze z 14. 5. 2024, 08:53

Možná hledáte: Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad (husitský válečník, otec Jiřího z Poděbrad).
Viktorín z Poděbrad
Viktorín z Poděbrad (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Viktorín z Poděbrad (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození29. května 1443
Poděbrady
Úmrtí30. srpna 1500 (ve věku 57 let)
Český Těšín
Místo pohřbeníKostel Nanebevzetí Panny Marie
Povoláníaristokrat
ChoťŽofie Těšínská
Markéta z Montferratu
Markéta z Pirkštejna
DětiBartoloměj Minsterberský
Uršula Minsterberská
Apolena z Poděbrad
Johana z Poděbrad
RodičeJiří z Poděbrad a Kunhuta ze Šternberka
RodPáni z Kunštátu a Poděbrad
PříbuzníBarbora z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad, Zdenka Česká, Boček z Poděbrad, Hynek z Poděbrad, Ludmila z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Kunhuta ze Šternberka
bratr Jindřich I. Starší
bratr Hynek z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
syn Bartoloměj Minsterberský
syn Vavřinec Minsterberský

Viktorín z Poděbrad, nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský, také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady – 30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.

Život[editovat | editovat zdroj]

Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Jiřího z Poděbrad z jeho prvního manželství s Kunhutou ze Šternberka. Jeho matka zemřela roku 1449, jeho nevlastní matkou se po sňatku s Jiřím roku 1450 stala Johana z Rožmitálu.

V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Hynka. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a Knížectví opavské, Jindřichovi připadlo knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským, Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi pak panství litické a hrad Veliš.[2]

Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Jako vojevůdce však nebyl příliš schopný, byl odvážný, avšak zbrklý. Ukázalo se to v bojích proti uherskému králi Matyáši Korvínovi, s nímž se poprvé střetl při tažení do Rakous proti císaři Fridrichovi III., spojenci odbojného panstva. Válčili převážně na moravské půdě. Boje se vedly především o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil jen díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Dále se Viktorín účastnil bitev o Brno, Olomouc, Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl 27. června 1469 Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v Trenčíně a Visegrádu. V době zajetí konvertoval ke katolické víře.

V dalších česko-uherských válkách zachovával Viktorín zpočátku neutralitu. Pobýval většinou na Opavsku, v roce 1473 zorganizoval v Opavě sjezd zástupců soupeřících stran. Pak se přidal na stranu Matyáše Korvína, pomáhal mu při jeho tažení do Slezska a dokonce zajal přemyslovského knížete Jana Krnovského. Dohodou z 12. května 1485 odstoupil Korvínovi Opavské knížectví výměnou za hrady ve Slavonii, které mu však po dvou letech Matyáš zase odebral. Přidal se ke svým bratrům, kteří ve Slezsku vedli s Matyášem válku, válka však skončila Matyášovým vítězstvím a Viktorín zpět Opavsko nezískal. Jako zcela zchudlý pak našel azyl na Těšínsku u svého zetě Kazimíra II. Těšínského.[3] V těšínském zámku i zemřel. Podle některých pramenů byl pochován v klášterním kostele františkánů sv. Jiřího a Vojtěcha v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny, podle jiných v kostele svatého Ducha v Opavě. V roce 1558 byly ostatky všech členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním kladském kostele Nanebevzetí Panny Marie.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Viktorín byl třikrát ženat a měl 7 dětí. Smrtí syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515 v Dunaji, vymírá jeho rodinná větev po meči.

∞ 1463 Markéta z Pirkštejna († 1472, dcera Hynce Ptáčka z Pirkštejna; díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav)

∞ 1474 Žofie Těšínská († 1479, dcera Boleslava II. Těšínského)

  • Bartoloměj Minsterberský († 1515)
  • Vavřinec
  • Magdaléna Eufémie

∞ 1480 Markéta Palaiologovna z Montferratu († 1496)

  • Anna
  • Uršula
  • Apolonie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85–86. 
  2. ↑ DORAZIL, Otakar. Vládcové v dějinách Evropy / 4. Konec XV. a počátek XVI. století.. Klatovy: Amlyn, 1992. 168 s. Dostupné online. ISBN 80-901316-3-8. S. 91. 
  3. ↑ GEBAUER, Josef. Viktorín Opavský. Statutární město Opava [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Polensko-přibyslavský panovník Viktorin je pohřben v Kladsku. www.pribyslav.cz [online]. [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urząd Miasta i Gminy Ziębice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktorín_z_Poděbrad&oldid=23923455“