nimi

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɲɪmɪ]
  • (nářečně) IPA: [ɲimɨ]

dělení

[editovat]
  • ni-mi

varianty

[editovat]

zájmeno

[editovat]
  • osobní

význam

[editovat]
  1. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena on
    • Pročež dal jednoho z nich, Jaromíra, vyklestiti, druhého pak, Oldřicha, kázal v lázni uškrtiti. Oba však utekli, a s nimi také máti jejich Ema, do Bavor k vévodovi Jindřichovi, potomnímu císaři.[2]
  2. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena ona
    • Slepice i kuřata běžely na hnojiště, kohout kráčel za nimi krokem rytířským.[3]
  3. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena ono
    • Co si tak stádo na tučné pastvě pochutnávalo, stahovala se mračna se všech stran a déšť hned s nimi.[4]

související

[editovat]

estonština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • ni-mi

etymologie

[editovat]

Ze starofinského nimi, to z protougrofinského *nime (jméno). Může souviset s protoindoevropským *h₁nómn̥. Srovnej s finským nimi, livonským nim, sámským namma nebo maďarským név.

podstatné jméno

[editovat]

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár plurál
nominativ nimi nimed
genitiv nime nimede
akuzativ
partitiv nime nimesid
illativ nimesse nimedesse
inesiv nimes nimedes
elativ nimest nimedest
alativ nimele nimedele
adesiv nimel nimedel
ablativ nimelt nimedelt
translativ nimeks nimedeks
terminativ nimeni nimedeni
esiv nimena nimedena
abesiv nimeta nimedeta
komitativ nimega nimedega

význam

[editovat]
  1. jméno (obecně)
  2. (v jazykovědě) jméno

související

[editovat]

finština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • ni-mi

podstatné jméno

[editovat]

skloňování

[editovat]
skloňování podle vzoru ovi
Substantivum singulár plurál
nominativ nimi nimet
genitiv nimen nimien
akuzativ nimen
nimi
nimet
partitiv nimeä nimiä
essiv nimenä niminä
translativ nimeksi nimiksi
inessiv nimessä nimissä
elativ nimestä nimistä
illativ nimeen nimiin
adessiv nimellä nimillä
ablativ nimeltä nimiltä
allativ nimelle nimille
abessiv nimettä nimittä
komitativ nimine
instruktiv nimin

význam

[editovat]
  1. jméno
  2. název

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „nimi“, s. 364, 367.
  2. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Čechy pod syny Boleslava II., s. 200–211.
  3. Hans Christian Andersen: Kohout ve dvoře a kohout na střeše, překlad Josef Jiří Stankovský
  4. František Ladislav Popelka: O pasáčkovi