Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou
konflikt: Druhá světová válka
trvání: Duben - 7. květen 1945
místo: Západní a jihozápadní Čechy, Protektorát Čechy a Morava
výsledek: Americko-československé vítězství
strany
USA USA (Třetí armáda US Army)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo (odboj - povstalci)
BelgieBelgie Belgie (belgický 17. střelecký prapor)[1] 		Flag of Germany 1933.svg Třetí říše (skupina armád Střed)
velitelé
USA George S. Patton
Československo Jindřich Krejčík 		Flag of Germany 1933.svg Ferdinand Schörner,Flag of Germany 1933.svg Herbert Osterkamp[2]

síla
USA Americká Třetí armáda (150 000 mužů)[3]
Československo Povstalci z českých obcí a měst 		...
ztráty
USA 116 padlých, 406 raněných[4] (dalších 235 padlých v letectvu)[5]
Československo 14 padlých [6] 		15 500 zajatých
Památník osvobození města Plzně americkou armádou v roce 1945
Demarkační čára v Čechách v roce 1945

Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou od německých okupantů bylo jednou z dílčích epizod druhé světové války, které mělo pro Čechy historický význam. Odehrávalo se těsně před a během květnového povstání českého lidu a napomohlo následnému osvobození Československa v roce 1945.

Situace na počátku roku 1945[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 1945 bylo nacistické Německo už ve velmi obtížné situaci. Sovětská vojska se svými polskými, československými a rumunskými spojenci stála na řece Visle, na východním Slovensku a v Maďarsku, spojenecká západní vojska sváděla boje v Ardenách. V průběhu ledna zahájila Rudá armáda řadu ofenzív, proti kterým přesunul Hitler své jednotky a techniku ze západní fronty. Západní spojenci mohli zahájit své tažení Německem. V únoru se na Krymu uskutečnila Jaltská konference, při které byla mimo jiné stanovena demarkační linie, která určila čáru doteku spojenců ze západu a z východu. Mimo jiné měla tato linie, která měla i politický podtext, probíhat na hranicích Čech a Bavorska.[7]

Osvobozování[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1945 se do Bavorska probojovaly jednotky Třetí americké armády, kterým velel generál George S. Patton. Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území předmnichovské československé republiky. V 09:55 dorazily první jednotky americké armády k obci Hranice v ašském výběžku. Jednalo se o průzkum roty K 3. praporu 358. pěšího pluku 90. pěší divize z XII. armádního sboru. O dva dny později vnikly jednotky i do Aše. Vzhledem k tomu, že toto území bylo osídleno Němci (jednalo se o území Říšské župy Sudety), nebyli Američané vítáni jako osvoboditelé. 25. dubna se bojovalo o Cheb, který Američané se ztrátami dobyli. 29. dubna se k hranicím předválečného Československa přesunuly další jednotky V. sboru Třetí americké armády.

30. dubna si Američané vyžádali na generálním štábu Rudé armády postup na osu Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice, a to z důvodu krytí levého boku 3. americké armády při postupu na Rakousko. Sověti, kteří se v té době probili na Ostravsko a po osvobození Brna stáli na jihu Českomoravské vysočiny, s tímto řešením 30. dubna souhlasili. Američané však setrvávali na svých pozicích a do Čech zahájili postup až 5. května 1945. Téhož dne pronikli ke Kynšperku a osvobodili městys Chodová Planá a Klatovy. 6. května v brzkých ranních hodinách byl útok obnoven. Hlavním cílem byla Plzeň, kde den předtím vypuklo povstání. Kolem osmé hodiny ranní pronikly do Plzně jednotky americké 16. obrněné divize a umlčely poslední německá ohniska odporu. Boje pokračovaly i na dalších místech jihozápadních Čech.

Winston Churchill byl zastáncem osvobození Prahy západními spojenci, s čímž se dokonce 30. dubna obrátil dopisem na amerického prezidenta Trumana. Truman mu však odpověděl, že útok k Vltavě již chystají Sověti a jeho záměrem bude pouze „postupovat a ničit všechny zbývající organizované německé síly (...) bude-li postup do Československa poté žádoucí a dovolí-li to zdejší podmínky, logicky by naším prvním krokem byl postup na Plzeň a Karlovy Vary. Nepokusím se o žádný krok, který budu z vojenského hlediska považovat za nerozumný.“ Když vypuklo 5. května v Praze Pražské povstání, chtěl také generál Patton pokračovat v postupu na české hlavní město. Byl si vědom toho, že německá miliónová armáda, které velel Ferdinand Schörner, již neklade na západě takový odpor, jak sovětským vojskům tvrdě bojujícím na Moravě. Hitlerův nástupce admirál Karl Dönitz po svém nástupu 29. dubna do čela Německa v rozkazu wehrmachtu uvedl: „proti Angličanům a Američanům musím bojovat, pokud mi budou bránit v boji proti bolševikům.“ Část německých jednotek však i tak proti západním spojencům ještě bojovala. Generál Eisenhower měl však samozřejmě instrukce nedostat se do konfliktu s ruskou stranou, neboť Američané spoléhali na budoucí podporu SSSR v boji s Japonskem ve válce v Tichomoří.

7. května již boje prakticky ustaly, protože již předchozího dne se jednalo o kapitulaci německých vojsk. Alfred Jodl, který kapitulační jednání za Německo vedl, se snažil před sovětským zajetím uchránit co největší počet německých vojsk, takže Němci prakticky přestali klást Američanům odpor a snažili se spíše přejít k nim do zajetí. Američané tak mohli do 10. května obsadit zbytek území, která připadla do jejich sféry.

Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, dalších 406 bylo raněných. Poslední americký padlý v bojové operaci v Československu (i v Evropě) byl syn českých rodičů Charley Havlat, který padl u Volar 7. května 1945.

Americké i sovětské jednotky opustily Československo do listopadu 1945.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.fronta.cz/dotaz/pocty-padlych-na-uzemi-csr
  2. ↑ http://www.valka.cz/clanek_473.html
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.kcprymarov.estranky.cz [online]. [cit. 2010-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-02. 
  4. ↑ Počet padlých amerických vojáků. Fronta.cz [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa. Reflex.cz [online]. 2015-05-06. Dostupné online. 
  6. ↑ http://blisty.cz/art/46674.html
  7. ↑ Osvobození Plzně – slavnostní pochod praporečníků americké armády. Vhu.cz [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PECKA, Jindřich. Na demarkační čáře. Americká armáda v Čechách v roce 1945. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995. 185 s. 
  • FOUD, Karel; JÍŠA, Milan; ROLLINGER, Ivan. 500 hodin k vítězství. Cheb: Svět křídel, 2011. 287 s. 
  • ROUČKA, Zdeněk. Američané a západní Čechy. Unikátní fotografie. Plzeň: ZR & T, 2000. 100 s. 
  • ROUČKA, Zdeněk. ...a přinesli nám svobodu. Plzeň: ZR & T, 2005. 
  • HRBEK, Jaroslav; SMETANA, Vít; KOKOŠKA, Stanislav; PILÁT, Vladimír; HOFMAN, Petr. Draze zaplacená svoboda: osvobození Československa 1944-1945. Praha: Paseka, 2009. 709 s. 
  • BARTOŠEK, Karel; PICHLÍK, Karel. Američané v západních Čechách v roce 1945. Svazek 38. Praha: Mladá fronta, 1953. 219 [27] s. obr. příl. s. (Otázky dneška). 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Československý odboj
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Osvobození_západních_a_jihozápadních_Čech_americkou_armádou&oldid=19656953“