GotikaAngelico, FraArentino, Spinellodi Banco, Masodi Banco, NanniBerruguete, Pedrodi Bicci, NeriBouts starší, DiericBroederlam, MelchiorBrunelleschi, Filippodi Buoninsegna, DuccioCarnevale, FraCavallini, PietroCharonton, EnguerrandCimabueClouet, FrancoisClouet, Jeandel Cossa, FrancescoDaddi, BernardoDossi, Dossoda Fabriano, GentileFouquet, JeanFra AngelicoFra Carnevaledi Francesco, GiovanniGaddi, TaddeoGaddi, AgnoloGerhaert, NicolausGhiberti, LorenzoGiambono, MicheleGiottovan der Goes, HugoGrasser, ErasmusGrünewald, MatthiasLo ScheggiaLochner, StefanLorenzetti, PietroLorenzetti, AmbrogioMartini, SimoneMartorell, BernardoMistr Litoměřického oltářeMistr oltáře Sv. BartolomějeMistr TheodorikMistr Třeboňského oltářeMistr vévody z BedforduMistr Vyšebrodského oltářeMistr z Moulinsda Panicale, MasolinoParléř, PetrPesellinoPinturicchioPisanelloRejsek, MatějRiemenschneider, TilmanSassettaSchongauer, Martinvon Soest, KonradDi Luca Spinelli, SpinelloStoss, VeitTura, Cosimoda Verona, StefanoVischer starší, PeterVivarini, AntonioVivarini, BartolomeoWitz, Konradda Zevio, StefanoGotika plynule navazuje na románský sloh v druhé polovině 12. století a trvá až do 15. století, kdy volně přechází v renesanci. Člověk se v té době ještě nachází ve středověku, pod vlivem scholastické a mystické filozofie je v zajetí víry a náboženství. Gotika byla šířena prostřednictvím mnišských řádů do celé Evropy. Hlavním projevem umění je architektura.
Název gotika vzniká původně v renesanci jako hanlivé označení, oproti přísné strohosti románského slohu gotika působila dojmem nadmírné ozdobnosti a novosti. Sám renesanční italský kritik Giorgio Vasari později o architektuře gotiky píše: "Tento způsob vynalezli Gótové, neboť potom, co zničili starodávné stavby a ve válkách usmrtili architekty, zbyli jen ti, kteří stavěli v tomto stylu. Zalomili oblouky svých staveb a zaplavili celou Itálii tímto znesvařováním staveb tak, aby žádná z nich neměla svůj styl. Kéž Bůh ochrání všechny své země před takovými nápady a takovým stavebním stylem!"
Architektura
Gotická architektura nalezla své uplatnění především ve stavbě katedrál a hradů, radnic, mostů, měšťanských domů, ale i v lidových hrázděných domech. Často je využíváno již existujícího stylu románských staveb, které bývají jen dozdobeny gotickými prvky a detaily.
Gotická katedrála roste v porovnání s románskými stavbami do výšky, díky důmyslné konstrukci opěrného systému křížové klenby, mohutných pilířů a sloupových podpěr dochází k odhmotnění vnitřního prostoru stavby. Také síla zdiva v porovnání s románským stylem je daleko menší a katedrály působí odlehčeným dojmem. Důraz je kladen na čistotu materiálu, naprostá většina staveb nemá žádnou omítku.
Nejtypičtějším znakem pro gotiku je lomený oblouk vysokých oken, která často sahají až do desetimetrové výšky a jsou po celém obvodu chrámu. Gotická architektura využívá nespočetného množství zdobných prvků - členitých výčnělků, prohlubní, zdobných věžiček, chrličů, trojlístků malých oken, konzol a baldachýnů.
Sochařství
Gotické sochařství je přímo vázáno na architekturu. Zpočátku bývá uplatněno pouze v reliéfech průčelí chrámu a v doplnění dekoračních prvků s jednoduchými figurálními motivy, baldachýny a chrliči. Postupně se však přísný styl sochařství i řezbářství osvobozuje a vzniká volná plastika. Jako motivu je využíváno náboženských a biblických témat - madon, piet a krucifixu. Díla jsou ve většině pohybově strnulá a nedynamická avšak dochází k jistému zjemnění tváře a zachycení lyričnosti výrazu a duševních pocitů.
Malířství
Gotické malířství stejně jako sochařství následuje dobové konvence. Umělec se snaží o zachycení realistického výrazu tváře, ovšem stále v jisté strnulosti tradičních schémat. Celkový dojem z díla působí měkkou světelnou modelací, jemnými výrazy tváře a lyričnosti, avšak malou perspektivou pozadí, které je z většiny jenom jednobarevné nebo vykládané zlatem. Většina gotických umělců je anonymních, jsou pojmenováni buď podle svého nejvýznamnějšího obrazu nebo místa uchování jejich děl.
V užitém umění bývá gotika zastoupena bohatě vyšívanými nástěnnými obrazy a gobelíny, nelze však také opomenout umění iluminátorů - ilustrátorů knih, biblí a kronik.
S architekturou bývá malířství spojeno prostřednictvím sklomalby a vitráže v katedrálách. Světlo procházející barevnými skly spojovanými drátky dokresluje jedinečnou atmosféru a dotváří tak celkový dojem lehkosti a dekorativnosti.